Svatba

Z děl Zuzany Fajmonové (*1987) vyzařuje přesvědčivá víra, že imaginace není únikem od reality, ale cestou k jejímu hlubšímu porozumění. Česká fotografka, která se po studiu ekonomie v italské Perugii vydala na cestu autorské fotografie, staví své inscenované portréty na promyšlené koncepci a manuální preciznosti: kulisy sama navrhuje, šije kostýmy, maluje pozadí i těla modelů a pečlivě komponuje barevnou škálu každého snímku. Její ateliér tak funguje spíše jako filmová scéna – prostor, kde se ruční řemeslo potkává s ikonografií dějin umění a snovou introspekcí.

Vícehlasé dějiny umění

Každý dlouhodobý cyklus navazuje na konkrétní umělecký směr: Antique (2020), Abstraction (2021), Fauvism (2021), New Realism (2022), Pop-art (2022), Dystopia (2023) a nejnověji Innerspace (2024). Fajmonová tyto –ismy neilustruje, ale re-interpretuje; z vizuálních klišé vybírá fragmenty a staví z nich soudobou, často feministickou výpověď. Výsledkem je obrazový palimpsest, v němž se motivy avantgard mísí s digitálním myšlením dneška.

Intimita versus spektákl

Zásadní je série Mater (2022–⁠…), intimní vizuální deník mateřství vzniklý z mobilních záznamů během pobytů na JIP. Autorka zde poprvé opouští monumentální scény a obrací kameru k prožitku zranitelnosti. Kontrast mezi velkoformátovými inscenacemi a syrovými fragmenty všednosti ukazuje, jak pružně pracuje se škálou žánrů a emoční intenzity.

Mezi uměním a dokumentem

Fajmonová se pohybuje i v oblasti svatební a komerční fotografie, kde ale dokáže udržet svůj rukopis – důkazem je zlatá medaile na World Photographic Cup 2024 v kategorii Wedding Documentary a další profesní ocenění (FEP 2023, Mile Awards). Tyto úspěchy potvrzují, že její estetika obstojí i v situacích, kde se rychlost a autenticita střetávají s režijní kontrolou záběru.

Výstavní a pedagogická stopa

Od roku 2022 vystavuje ve významných institucích – Clam-Gallasův palác (Praha), Galerie Mánes (Czech Design Week), Prague Photo Festival, Dallas WPC Winners –, nejnověji se samostatnou výstavou Innerspace v Teleport Gallery (Praha, 2025). Paralelně vede workshopy a studuje magisterský program Institutu tvůrčí fotografie v Opavě, čímž rozvíjí dialog mezi vlastní praxí a vzděláváním další generace tvůrců.

Zhodnocení

Síla Fajmonové spočívá ve schopnosti přetavit narativy osobní i kolektivní historie do vizuálních mýtů, které jsou stejně filmově efektní jako psychologicky vrstevnaté. V českém kontextu navazuje na tradici inscenované fotografie (Štreitova škola), ale prostřednictvím barokní scénografie a citací popkultury se přibližuje k mezinárodní post-produkční estetice. Její tvorba vybízí k diskusi o hranici mezi obrazem a rekvizitou, mezi ženskou zkušeností a jejím mediálním obrazem.